Jaroslav Panuška (1872 Hořovice — 1958 Kochánov) patří k předním reprezentantům uměnovědci i sběrateli ceněné Mařákovy krajinářské školy. Julius Mařák vyučoval na pražské Akademii v letech 1887 až 1889. Během těchto let prošlo jeho krajinářským ateliérem téměř padesát žáků. Mařák vyžadoval na svých žácích, aby pochopili krásu přírody, kterou měli zobrazovat bez úprav, tedy realisticky, nicméně s náladou, vyjadřující danou roční sezónu a atmosférickou situaci. V ideálním případě měl žák do obrazu vložit “duši” krajiny resp. vnitřní pocit, který v něm vyvolává pohled na krásy přírodní scenérie. Panuška patřil k desítce žáků kteří v Mařákově ateliéru studovali nejdéle a plně přijal za svou estetiku svého profesora, od které se neodchýlil ani v době nástupu moderních směrů, počínaje postimpresionisem a expresionismem. To mělo dopad na přijímání jeho díla progresívní kritikou. Zhruba do roku 1910 byla oceňována alespoň jeho díla symbolistně dekadentní, často odvozená z námětů českých pohádek. Později, když došlo k nástupu moderních směrů se Panuška ocitl mimo zájem kritiky. To spolu s malou angažovaností Panušky v uměleckých spolcích vedlo k tomu, že v Praze, hlavním centru české kultury měl omezenou možnost vystavovat a veřejné galerie nekupovaly jeho díla. V Praze mohl v renomovaných galeriích vystavit větší počet děl pouze v letech 1914, 1919 a 1932 a z těchto tří výstav jen jedna, v roce 1919 byla samostatná. O to více vystavoval v jiných českých městech a to i na malých místních výstavách. Panuška musel svým malováním uživit početnou rodinu, což vedlo k tomu, že mnoho jeho děl má pečeť rutinní malby s řadou replik, kdy musel vyhovět požadavkům méně movitých či méně náročných objednavatelů. Když však maloval netísněn časem a se zaujetím, vytvářel díla svojí kvalitou souměřitelná s díly nejlepších českých krajinářů. Jeho tematický záběr byl navíc mimořádně rozsáhlý. Vedle ranných symbolistně-dekadentních a pohádkových námětů (ke kterým se vracel i později) to byla samotná krajina z Čech, Moravy i Slovenska, krajina s hrady a jejich zříceninami, veduty měst, náměty z české historie a prehistorie a konečně náměty z pravěku, včetně rekonstrukcí života na starých hradištích a sídlištích. Koncem dvacátých a začátkem třicátých let pobýval často v Dalmácii u Jaderského moře kde namaloval mnoho krajin včetně marín. Panuška se mnoho let věnoval i knižním ilustracím. Maloval i podklady pro barevné pohlednice, v menší míře tvořil I plakáty, výzdobu propagačních materiálů a knižní značky. Vytvořil i několik grafických prací v litografii a leptu. Panuškovo dílo je velmi rozsáhlé, počet maleb lze odhadovat na několik tisíc a kreseb nebude méně. Naprostá většina jeho prací se nachází v soukromých sbírkách, jen zlomek prací vlastní veřejné sbírky. Z jeho díla se zatím těší pozornosti pouze práce symbolistně dekadentní, které byly v posledních letech prezentovány i na výstavách českého umění v Německu, Belgii, Polsku a Rakousku. Ostatní, především krajinářská část Panuškova díla teprve čeká na své ocenění, které se neobejde bez výstav s účastí soukromých majitelů. Pak teprve bude možné Panušku zařadit do širších souvislostí ovlivňujících vývoj českého umění. O Jaroslavu Panuškovi nebyla dosud vydána ani útlá monografie a tento stav se snaží napravit v letošním roce vydaná publikace, prezentovaná na těchto webových stránkách.
Ukázky z tvorby Jaroslava Panušky
